Tetřev hlušec seděl na stromě a tokal, (jako)
by si brousil zuby. Liška se ho (ptala)
, proč toká bez příčiny a brousí si (zuby)
. "I to má svou příčinu," odpověděl (tetřev)
lišce, "kdyby náhle nebezpečí (přišlo)
na mě, brousit zuby by bylo už (pozdě)
. Ale zubů již napřed nabroušených (mohu)
použít vždy hned."